Jak jsem se rozhodla k domácímů porodu

Na Novém Zélandu se stále provádějí domácí porody? Doteď si pamatuji mé zděšení. Říkala jsem si, že tady jsou opravdu za opicemi a jak nebezpečné to přeci je. Byla jsem ráda, že mám možnost rodit v nemocnici a byla jsem pevně přesvědčená, že to je ta jediná možnost, která připadá v úvahu. Anebo raději letět do Čech a porodit tam, protože mi přišla i předporodní péče hodně zanedbaná. To je asi šest let na zpět. A proto neodsuzuji nikoho, kdo nad domácím porodem nepřemýšlí nebo ho zavrhuje.

Co mě přimělo ke změně názoru? Naprosto přirozená cesta, o které jsem ani nevěděla, že se děje. Žila jsem v malém odlehlém městě uprostřed novozélandské přírody. Zamilovala jsem se do horských pochodů a procházek přírodou. To mě přivedlo blíž k přirozenému životu. Začala jsem navštěvovat lekce jógy a mírně ji procvičovat doma. V mém životě se objevili relaxace a meditace. To mě přivedlo k naslouchání mému tělu, mým pocitům a mé intuici. Začala jsem nesmírně oceňovat své tělo. 

Četla jsem mnoho knih a sledovala mnoho videí, které byly o spiritualitě. Knihy jako Čtyři Dohody, Tajemství, Cesta pokojného bojovníka, Mnich který prodal své ferrari a podobně.

Udělala jsem si kurz učitele jógy v Indii. Tento kurz mě přiblížil ještě blíže ke komunikaci s mým tělem a mou duší. 

A pravděpodobně další životní zkušenosti, které prošly mým životem. 

Jak to vidím dnes? Věřím, že příroda je naprosto úžasná a geniální. Mé tělo naprosto úžasný nástroj, kterému žádný vědec či doktor nemůže plně rozumět. Věřím, že tělo ženy je vybavené pro porod a že to nemá být hororový zážitek. Věřím, že máme instinkty a intuici, které nám s tímto procesem pomáhají.

Myslela jsem, že budu raději rodit v porodním domě, což je něco mezi domácím porodem a nemocnicí. Hlavním důvodem bylo to, že jsem 26 let žila v systému, který domácí porody zavrhuje a moje podvědomí bylo naplněné hrůzostrašnými příběhy kamarádek z jejich porodů a lékařskými informacemi jasně deklarujícími, že nemocnice je nejbezpečnější místo pro porod. Bála jsem se, že až přijde na věc, tato část podvědomí na mne vykoukne a já zpanikařím. 

Až to, že jsem se přestěhovala na ostrov Waiheke mě vlastně přivedlo k tomu, že chci rodit doma. 40% žen na tomto ostrově rodí doma, protože by musely strávit půl hodiny na lodi, aby se dostaly do centra města. K tomu jsem se dostala k porodní asistence, která se zdá být jednou z nejzkušenějších na domácí porody na Zélandu. To vše bylo pro mne nové, a tak jsem začala vyhledávat informace.

Informace! To považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, které mi dopomohly ke konečnému rozhodnutí. Na kurzech, v knihách a dokumentárních filmech jsem se dozvěděla více a více, co vlastně v těle během těhotenství a při porodu probíhá. Člověk si připadá, že ví dost z běžného života a ze školy, ale není tomu tak! K tomu přidejte vědecké studie a statistiky! A pokud vše směřuje k tomu, že mé tělo má přirozené mechanismy, které pomáhají porodu a s bolestmi. Pokud již existují rozsáhlé studie, že domácí porod či porod v porodním domě je při normálním zdravotním stavu matky i dítěte bezpečnější než porod v nemocnici. Když statistiky dokazují, že s umělými zásahy se zvyšuje riziko pro dítě i matku. A že lékařské zásahy vlastně mohou bolesti zvětšit a celý porod znepříjemnit. Najednou se i mé podvědomí začalo plnit úplně jinými informacemi, než jsem dříve dostávala v Čechách. 

To jestli porodím nakonec doma, nezáleží úplně na mě. Jak se říká, dítě si vybere cestu samo, já se budu muset podřídit. Ale teď jsem stoprocentně přesvědčená, že chci rodit doma, pokud mi to bude umožněno a osudem dopřáno.

Nemyslím si, že toto rozhodnutí je vhodné pro všechny. Nemyslím si, že porod v nemocnici je vždy něco špatného a nejsem proti zásahům lékařů, pokud to je nutné.  Věřím, že pokud si maminka přijde bezpečněji a klidněji v nemocnici, tak pak je to nejlepší místo pro její porod tam. Věřím, že pokud existují jakékoli předem známé zdravotní komplikace, porodnice je lepší volba. Jsem smířená s tím, že pokud nastanou komplikace, přírodní porod hodím za hlavu a nechám vše v rukou doktorům. Věřím však, že to co vím teď o mém těle a celém procesu porodu mi může psychicky a fyzicky pomoct v jakékoli situaci.

Pozn. Sofinka se rozhodla, že se narodí doma!!! Jsem opravdu vděčná a rozhodně to bylo pro mne to nejlepší rozhodnutí a dar pro Sofinku.