středa 11. října 2017

Ne - kosmetika





Jako většina mých změn i omezení používání kosmetiky byl velice pomalý proces. Najednou jsem měla pocit, že bych měla používat méně a méně chemikálií. Chemikáliemi jsme obklopeni na každém našem kroku a já si to do jisté doby vůbec neuvědomovala. 

Najednou přijdou informace, co na nás číhá každý den doma, jak nebezpečné chemikálie unikají z nových koberců (výzkumy třeba prokazují, jaké negativní následky mají na ženskou plodnost) či z nového nábytku. Účinky chemických látek na naše zdraví se doposud posuzovaly spíše jednotlivě, ale tyto účinky se sčítají, tedy kdo ví, jak tento guláš chemie na naše tělo působí. 

No a pak chemie v jídle, o které jsem před deseti lety ani nepomyslela. Ovzduší plné toxinů, chlorovaná voda možná plná antibiotik, oblečení barvené chemií a pak chemické přípravky, které jsme si zvykly tak hojně používat. Nejsem vědec, jen se řídím svým kompasem a ten říká, že té chemie je prostě kolem mě hodně a já dobrovolně dávám další chemické látky na svoji kůži. Slyšela jsem v Indii pěkné rčení "Nedal bych na svojí kůži to, co bych nevložil do svých úst". Měla jsem dřív pocit, že prostě krém promastí pokožku a tím to hasne. Nedošlo mi, že kůže má schopnost vstřebávat škodlivé chemikálie 2x víc než střeva! Že se tyto škodliviny ukládají v lidském těle a kdo ví, co vše způsobí. A tyto toxické a chemické látky jsou v šamponech, mýdlech, deodorantech, parfémech, rtěnkách, barvách na vlasech, krémech, zubních pastách a tak dále!

Věřím, že každý tyto informace v různých podobách slyšel a je na každém, jak moc se tím chce zabývat. Mám štěstí, dřív jsem si myslela tedy spíš smůlu, že mé tělo mi začalo dávat jasné signále nevole pomocí alergií. Od malinka mám ekzémy, ale od puberty se mi objevují různé alergické reakce, jejichž příčinu ne a ne objevit, a tak jsem musela začít eliminovat. Některé produkty, které jsem používala, začaly být zřejmým spouštěčem, ale vždy se objevilo něco nového, co mě donutilo se zamyslet. 

Hodně viním marketing. Vím, že je to silný nástroj obchodu a vím, že některým technikám se nedá odolat. Sociální tlak je silný a donutil nás používat produkty jako samozřejmost, bez které se nedá žít. Dá! Až když jsem se dostala do úplně jiné kultury a mimo město, teprve pak mi začalo docházet, jak moc jsem byla zmanipulovaná. Nemám si to za zlé, to je prostě tahle doba.  

A co teď tedy používám a nepoužívám:

  • Vždy jsem používala barvy na vlasy, ale pak jsem našla hennu a začala jsem jí používat místo chemických přelivů.
    Henna 
    Mám hennu moc ráda a doteď ji čas od času používám, spíše jako ozdravující kůru. Zvykla jsem si na svou přirozenou barvu vlasů a líbí se mi ženy s šedinami.
  •  
     
  • Jednou jsem měla v Thajsku silnou alergickou reakci po návštěvě nehtového salonu. Nebyla jsem si jistá, zda je to ono, ale opakovalo se to opět po použití laku na nehty. Nejsem si tím zcela jistá, ale rozhodla jsem se vzdát lakování. Zpráv o riziku používání toxických laků a umělých nehtů je až až. Nehtová lůžka jsou velice citlivá. V dnešní době už máme na výběr méně toxické produkty. Já přešla na bezbarvý lak a tak jsem si zpět zvykla na přirozený vzhled mého nehtu a pak jsem lak přestala používat úplně.

  • Bez řasenky bych nikdy nevylezla z domu! A při tom je to nějaká barva na našich řasách. Přiznávám, to je tvrdý oříšek. Já neměla na vybranou, moje oči začaly být citlivé. Přešla jsem aspoň na organickou řasenku. Po jisté době a pobytu v Indii jsem se odnaučila řasenku používat úplně. Přiznávám se, že doteď se cítím lépe ve společnosti s řasenkou. Ale bez řasenky jde život dál! Kamarádi zůstali, našla jsem si nejlepšího chlapa do života a zeměkoule se točit nepřestala. Je to jen a jen zvyk. Mám řasenku v šuplíku a používám ji při vzácných příležitostech.  Pozn. Od té doby, co jsem napsala tento článek používám řasenku častěji :) Myslím, že je hlavní cítit se v pohodě a příjemně. Vtipné, opět po čase pročítám článek. Po čase, co jsem si dovolila používat řasenku ji prostě vůbec nepotřebuji :)

  • To samé make-up, pudr, stíny... Používala jsem je méně a méně a teď jsou v šuplíku, když mám náladu. 

  • Moje tetička bojuje s rakovinou prsu, to člověka přivede k dalším
    Krystalový deodorant
    informacím. Přestala jsem používat běžný deodorant. Zkoušela jsem přírodní a věřím, že některý bude super, ale mě se to moc neosvědčilo. Prý když nejíte maso, tak se tolik nepotíte a nesmrdíte. Já maso téměř nejím a mám pocit, že je to pravda. Nakonec jsem spokojená s krystalovým deodorantem, dnes běžně k dostání v drogériích. Levné a účinné. Třeba se i trochu zapotím, ale necítím to. Nepřijde mi normální nikdy se nezpotit. Ale zase, vše se dá jen s mírou. Nepoužívám nic, když jsem třeba jen doma. Mám klasický deodorant v šuplíku a pokud si chci být stoprocentně jistá, že se ten den nezpotím, prostě ho použiji, ale už to není každodenní bezmyšlenkové stříkání podpaždí, protože se to tak dělá. Každý může experimentovat s různými druhy a najít, to co jemu funguje. 

  • Kamarádka mi básnila o menstruačním kalíšku. Pak o tom básnila další
    Menstruační kalíšek
    kamarádka a další. Stojí to dost peněz, a tak jsem to zvažovala dlouho. Pak jsem si řekla, no což, nemusím to opět používat 100%. Vrátit se k mým oblíbeným tamponům můžu vždycky. Nevrátila! Do kalíšku jsem se totálně zamilovala. Úžasný vynález, který mi ušetřil spoustu peněz a stresu. Pamatuji si, že jsem ráno vstala a hned vyměnila tampon a za dvě hodiny jsem musela jít do školy a chtěla jsem vydržet bez výměny co nejdéle, tak jsem před odchodem preventivně tampon vyměnila, i když nebyl plně využitý. Zbytečný plýtvání, ale méně stresu. S kalíškem toto odpadá. Prostě ho vyprázdníte kdykoli potřebujete. Na cestování úžasné, nepotřebujete koše, tampony, vložky. Člověk se s tím jen musí naučit a pak už je to jednodušší a čistší. Spousta záchodů má umyvadlo, tak se to může rovnou vypláchnout, ale není to potřeba. Jestli něco každé holce doporučuji, tak kalíšek!

  • S krémy stále zápasím a hledám. Mám stále ekzémy a hodně suchou kůži, a tak musím promazávat desetkrát denně. Ještě stále používám krémy z lékárny a z drogérie, ale cítím, že bych měla najít něco přírodnějšího. Zkoušela jsem samozřejmě olivový nebo kokosový olej a většině lidí, by to mělo vystačit. U mě to to trochu problematičtější. Holt každý má něco, na čem pracuje. Pozn. 2018 opět změna. Po změně diety jsem si téměř vyléčila exzém, tak že krémy používám jen malinko.

  • Mýdla používám méně a méně. Kupujeme pouze přírodní a používám ho jen na mytí rukou, podpaždí a intimní místa. Prostě méně a méně. 

  • Šampon, to je další dobrodružství! Nedala jsem na drahé šampony ze salonu. Mám extrémně jemné, mastící se vlasy. Přírodní šampony mi prostě nevyhovovaly. Pak jsem narazila na knížku o technice bez šamponu (v angličtině se tomu říká "no poo" technika). Je to na delší článek, ale ve stručnosti jsem zjistila, že mé vlasy vypadají úžasně po mytí sodou na pečení a oplachování octem! I můj přítel na tuto techniku přešel. Levné a přírodní! Ještě s tím experimentuji, ale v případě zájmu o tom napíši více. Po průzkumu mezi známými jsem zjistila, že bez-šamponová technika je běžnější než jsem si myslela. Víte, že šampon se používá méně jak 100 let a že pravidelné šamponování přinesl opět jen marketing? 2018 v Čechách jsem si koupila henna šampon, tak ho testuji

  • Vyrábím si také svůj vlastní prášek na praní a prášek do myčky na nádobí a jsem s tím nadšená.
Neříkám, že se máme vzdát hne teď veškeré kosmetiky a že kdo ji používá, tak dělá něco špatně. Přijde mi jen fajn se nad tím víc zamyslet. Kolik toho používali naši předchůdci, jak moc je to důležité pro základní život na zemi, kdo z toho má profit, jak moc nás to ovlivňuje, jak moc jsme na tom závislý, kolik peněz nás to stojí a jaké by to mohlo mít důsledky na nás a na naše děti. 

Já miluji pocit, když jedu na cesty, že jsem tak nějak nezávislá na civilizaci. Můžu se teď zvednou a odjet na pustý ostrov. Vezmu si svůj kalíšek, hřeben a zubní kartáček. Vím, že přežiji bez všeho ostatního.  Mé cestování je rozhodně lehčí a lehčí. I ten hřeben nahradí prsty a gumička do vlasů :)

pátek 29. září 2017

Jak jsem se rozhodla k domácímů porodu

Na Novém Zélandu se stále provádějí domácí porody? Doteď si pamatuji mé zděšení. Říkala jsem si, že tady jsou opravdu za opicemi a jak nebezpečné to přeci je. Byla jsem ráda, že mám možnost rodit v nemocnici a byla jsem pevně přesvědčená, že to je ta jediná možnost, která připadá v úvahu. Anebo raději letět do Čech a porodit tam, protože mi přišla i předporodní péče hodně zanedbaná. To je asi šest let na zpět. A proto neodsuzuji nikoho, kdo nad domácím porodem nepřemýšlí nebo ho zavrhuje.

Co mě přimělo ke změně názoru? Naprosto přirozená cesta, o které jsem ani nevěděla, že se děje. Žila jsem v malém odlehlém městě uprostřed novozélandské přírody. Zamilovala jsem se do horských pochodů a procházek přírodou. To mě přivedlo blíž k přirozenému životu. Začala jsem navštěvovat lekce jógy a mírně ji procvičovat doma. V mém životě se objevili relaxace a meditace. To mě přivedlo k naslouchání mému tělu, mým pocitům a mé intuici. Začala jsem nesmírně oceňovat své tělo. 

Četla jsem mnoho knih a sledovala mnoho videí, které byly o spiritualitě. Knihy jako Čtyři Dohody, Tajemství, Cesta pokojného bojovníka, Mnich který prodal své ferrari a podobně.

Udělala jsem si kurz učitele jógy v Indii. Tento kurz mě přiblížil ještě blíže ke komunikaci s mým tělem a mou duší. 

A pravděpodobně další životní zkušenosti, které prošly mým životem. 

Jak to vidím dnes? Věřím, že příroda je naprosto úžasná a geniální. Mé tělo naprosto úžasný nástroj, kterému žádný vědec či doktor nemůže plně rozumět. Věřím, že tělo ženy je vybavené pro porod a že to nemá být hororový zážitek. Věřím, že máme instinkty a intuici, které nám s tímto procesem pomáhají.

Myslela jsem, že budu raději rodit v porodním domě, což je něco mezi domácím porodem a nemocnicí. Hlavním důvodem bylo to, že jsem 26 let žila v systému, který domácí porody zavrhuje a moje podvědomí bylo naplněné hrůzostrašnými příběhy kamarádek z jejich porodů a lékařskými informacemi jasně deklarujícími, že nemocnice je nejbezpečnější místo pro porod. Bála jsem se, že až přijde na věc, tato část podvědomí na mne vykoukne a já zpanikařím. 

Až to, že jsem se přestěhovala na ostrov Waiheke mě vlastně přivedlo k tomu, že chci rodit doma. 40% žen na tomto ostrově rodí doma, protože by musely strávit půl hodiny na lodi, aby se dostaly do centra města. K tomu jsem se dostala k porodní asistence, která se zdá být jednou z nejzkušenějších na domácí porody na Zélandu. To vše bylo pro mne nové, a tak jsem začala vyhledávat informace.

Informace! To považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, které mi dopomohly ke konečnému rozhodnutí. Na kurzech, v knihách a dokumentárních filmech jsem se dozvěděla více a více, co vlastně v těle během těhotenství a při porodu probíhá. Člověk si připadá, že ví dost z běžného života a ze školy, ale není tomu tak! K tomu přidejte vědecké studie a statistiky! A pokud vše směřuje k tomu, že mé tělo má přirozené mechanismy, které pomáhají porodu a s bolestmi. Pokud již existují rozsáhlé studie, že domácí porod či porod v porodním domě je při normálním zdravotním stavu matky i dítěte bezpečnější než porod v nemocnici. Když statistiky dokazují, že s umělými zásahy se zvyšuje riziko pro dítě i matku. A že lékařské zásahy vlastně mohou bolesti zvětšit a celý porod znepříjemnit. Najednou se i mé podvědomí začalo plnit úplně jinými informacemi, než jsem dříve dostávala v Čechách. 

To jestli porodím nakonec doma, nezáleží úplně na mě. Jak se říká, dítě si vybere cestu samo, já se budu muset podřídit. Ale teď jsem stoprocentně přesvědčená, že chci rodit doma, pokud mi to bude umožněno a osudem dopřáno.

Nemyslím si, že toto rozhodnutí je vhodné pro všechny. Nemyslím si, že porod v nemocnici je vždy něco špatného a nejsem proti zásahům lékařů, pokud to je nutné.  Věřím, že pokud si maminka přijde bezpečněji a klidněji v nemocnici, tak pak je to nejlepší místo pro její porod tam. Věřím, že pokud existují jakékoli předem známé zdravotní komplikace, porodnice je lepší volba. Jsem smířená s tím, že pokud nastanou komplikace, přírodní porod hodím za hlavu a nechám vše v rukou doktorům. Věřím však, že to co vím teď o mém těle a celém procesu porodu mi může psychicky a fyzicky pomoct v jakékoli situaci.

Pozn. Sofinka se rozhodla, že se narodí doma!!! Jsem opravdu vděčná a rozhodně to bylo pro mne to nejlepší rozhodnutí a dar pro Sofinku.



úterý 29. srpna 2017

Mé zdroje informací před přirozeným porodem

Zdroje informací



Knihy:

Popravdě já jsem tyto knihy nehledala. Ty knihy prostě přišly ke mně. V knihovně, v secon hand, od kamarádů. Každá mi dala jistotu v mém rozhodnutí rodit doma, pokud mi to tělo a mimčo dovolí.

Michele Odent: Znovuzrozený porod 

Kniha je hodně stará, ale stále velice doporučovaná a koukala jsem, že je v Čechách stále k dostání. Tato kniha mě udržovala u toho, že chci domácí porod.


Sophie Fletcher: Mindful hypnobirthing : hypnosis and mindfulness techniques for a calm and confident birth

Nenašla jsem českou verzi této knihy, ale na trhu je spoustu knih o hypno porodu.
   
Znovuzrozený porod

Hypnobirthing














Kurzy:

  • Dvoudenní Calm Birth kurz, což je australský kurz na bázi hypnotického porodu, podobné jsou také v Čechách dostupné. Nebylo to levné, ale mohu říct, že mi to bylo úplně jedno. Věděla jsem, že podobný kurz chci dělat za každou cenu. Měla jsem na tento kurz velice dobré reference. Není to zaměřené na domácí porody, tento kurz může zlepšit pocit z jakékoli zkušenosti u porodu, i císařského řezu!

  • Absolvovala jsem také běžný dvoudenní předporodní kurz, který většina těhotných absolvuje, zde je to zdarma.Mnoho informací už jsem věděla z předešlého kurzu, ale i tak bylo pár informací nových. Mnoho strachu může být odstraněno informovaností.


YouTube Videa:

Orgasmický porod
Orgasmický porod - úžasné video, které jsem měla doporučené i od mé porodní  asistentky, v tento den stále na YouTube s českým překladem. Můj přítel se na to díval se mnou a moc se mu líbil.










Můj oblíbenec Jaroslav Dušek a jeho Duše K: Přírodní porod - 6.11.2011:


A tady jsem narazila na článek se spousty statistik od Jiřiny Macháčkové, který jsem našla pod článkem o úmrtí miminka při domácím porodu. Tisk mnohem lépe prodá noviny s článkem o úmrtí při domácím porodu než v nemocnici.

Jemné Zrození / Hypnoporod v ČR je česká FaceBooková stránka, která se zabývá stejným tématem. Dávají tam obrovské množství infromací, článků a videí o porodech.


TED videa, například toto, bohužel pouze v angličtině.